Jak se nám holky sžily...
Shindelka- jak jí nejčastěji řikáme je takový malý klubíčko upovídaný, když je mimo klec, tak je to ještě strašpytýlek zaprdnutý, v ruce se ani nehne a člověk s ní může cvičit jak se mu zachce, na posteli hned hledá ukryt v podobě plyšáka (pod plyšákem) a nevyleze a nevyleze... Ale jakmile jí dám do domečku a Čaky tam ještě neni, protože ta si potrpí na dlouhé pobíhání po pokoji, tak Shinda začne neuvěřitelně vyvádět- vříská, píská a lítá od strany ke straně, naklání se a hledá kde má tu svojí náhradní mámu, je vidět, že je na ní vážně závislá, protože když jí v tomhle jejím stavu dám okurku, tak jí ignoruje a dává přednost hledání a to už je fakt co říct...
I na Čaky je vidět, že jí nová posila jen prospívá, teda nevim, jestli je to to správné slovo, protože ted dostává skoro dvojnásobek jídla, jelikož sežere svoje a stihne sežrat půlku i Shindě, ale jinak to nejde, protože Shinda se bez ní prostě nenají... Ale Čakynka ted lehává v kleci rozvalená, spokojená a nic s ní nehne, ne jako dřív, kdy pořád posedávala a nevěděla coby, no balada...
Jen to Shindy povídání mě občas trochu děsí, už si i řikám, jestli je to normální nebo jestli jí třeba něco nebolí, když dokáže povídat klidně i celou noc, no je hrozně ukecaná, pořád do Čakynky něco hučí, je to takový to kvikání, když si morčátka povídaji pro sebe ale občas do toho vykvikne jako když třeba Čaky vytrhnu omylem nějaký ten chloupek, tak já fakt nevim, ale jinak je to čiperná mrška z který bude asi pořádnej mazel :)